#23 Boňkov a hrad Puchart
Nedělní odpoledne jsme pozvali ségru Veroniku s Jardou a zvířecím doprovodem Sanym na výlet od nedalekého okolí domoviny i tak nás převapilo drsnými podmínkami pro turistu, jakými čti dále.
Naše trasa začíná ve vesnici Boňkov, kde jsme odstavili auto na začátku vsi a vydali jsme se ke žluté značce začínající u hospody U tlustého Jana nicméně už první volba cesty nebyla šťastná. Zvolil jsem první odbočku do lesa, kde jsem počítal s tím, že narazíme na žlutou turistickou značku vedoucí na zříceninu hradu. Jenže chyb lávky, protože mezi námi a turistckou stezkou tekl lesní potok cca 3m široký a nélitostně se valil dolů do údolí.
Přešel jsem relativně suchou nohou dříve než zbytek a pak jsem již sledoval, jak Veronika zvolila horší variantu cesty přes potok a její noha a část kabátu a kalhot skončila ponořená v té studené vodě. Jarda vzal Sanyho a přešli suchou nohou stejně jako Kačka o kousek výše než Veronika. Ptal jsem se Veroniky: Jak jsi na tom? A ona odpověděla v pohodě, tak jsme začali stoupat směr zřícenina hradu.
Stezka vedla strmě vzhůru přes kameny a kořeny, vzhledem k předchozí situaci nám dala hodně zabrat nicméně výhled z vrcholu do údolí stál za to :-) Skrz pahýly kmenů v tomto období jsme viděli pod námi linoucí se silnici vedoucí z údolí Boňkova až nahoru na Potštát. Sany lítal všude možně a bylo velmi složité ho uhlídat aby neskončil někde dole v údolí avšak Jarda ho dobře instruoval a vše bylo v pořádku.
Pokračovali jsme po žluté turistické stezce pod hradem na tyčící se lesní hřeben směr pozůstatky rozhledny, o tom že se jedná o pozůstaky jsem se dověděl pár metrů před ní, ale už jsem nechtěl měnit trasu, tak jsme došli až k původním betonovým základům této rozhledny. Veronika už začala mít problémy s předešlou situací z potoku, kdy ji začala mokrá nohavice přimrzat k noze. Takže jsme zvolili nejrychlejší cestu ústupu i když to pořád bylo 5km k autu a vydali jsme se úvozovou cestou k sestupu do údolí již za lesního šera. V údolí jsme narazili na asfaltovou silnici, kterou jsme viděli z vrchu od zříceniny a dali se na půlhodinový pochod zpátky do civilizace k autu. V tu dobu nás už pohltila tma a vytáhli jsme čelovku a baterku pro osvětlení skupiny pro auta. Veronika tuto skutečnost okomentovala, že vypadá jako horník. Jarda byl jiného názoru Veronika mu připadala, jak člen legendrání skupiny Teletubies.
Cesta šla dobře, protože jsme stále klesali a za nedlouho jsme už startovali motor auta a směřovali k domovům.