#50 Paříž
Budík zvoní a nám dochází, že nejsme u sebe doma, ale že včerejší sen o tom dostat se do cizí země bezpečně a pohodlně se stal realitou. Koukáme z okna na cizí město, které na nás čeká, abychom jsme ho prozkoumali.
1. Den
Po snídani vyrážíme metrem na jeden z kopců v Paříží a to Montmartre, vycházíme z metra hned se před námi otevírá náměstíčko s velmi známým červeným větrným mlýnem na Moulin Rouche. Odtud se vydáváme směrem vzhůru úzkými uličkami a následně po schodech k bazilice Sacré-Couer, která se nachází na vrcholu tohoto pahorku. Po prohlídce interiéru baziliky se otevřel boční vstup s panaromatic view na tower, zde jsme před výstupem narazili na nepřívětivou paní pokladní, která odmítla vzít 50 eurovou bankovku, následovalo počítání drobných kovových mincí a skončili jsme u kreditní karty. Paní se nás ptala odkud jsme přijeli, tak jsem si říkal asi chce vědět, odkud jsou tito hlupáci, ale nakonec se nás ptali pomalu všude. Vyšlapali jsme 300 schodů v kruhovitém schodišti a dosáhli jsme vrcholu hlavní kupole baziliky a naskytl se nám překrásný pohled na celou Paříž a poprvé jsme zde viděli starou dámu neboli Eifellovu věž.
Jakmile jsme opustili baziliku, tak jsme se vydali po hlavní turistické cestě od baziliky po jednotlivých kaskádách směrem dolů. Potkáváme mnoho místních prodavačů všeho možného na ulici, nejpopulárnějším prodejním artiklem jsou malé sošky eiffelovek. Procházíme s chladným výrazem mezi těmito nabídkami a sestupujeme dolů městem a naše cesta vede k muzeu Louvre. Míjíme mnoho stánků a obchůdků, u jednoho z nich se zastavujeme a nakupujeme pohledy míst, kde se všude chystáme. Po půl hodince chůze přicházíme k malebnému parčíku s historickou kašnou a usedáme na lavičce v parku, kde vytahujeme poslední řízkové zásoby. Vzhledem k tomu, že řízky se moc nepovedly, tak místní holuby měli hody. Do konce pobytu nás zprávy o hromadném úmrtí těchto ptáků nepotkaly, tak věříme že se těší dobrému zdraví :-)
Přicházíme do venkovních prostor bočním vchodem a dostáváme se k ikonickému symbolu celého muzea a to skleněné pyramidě. Kačka se rozhodla pro klasický snímek snad každého správného turisty, jedná se o chycení špičky pyramidy za pomoci optického klamu. Po odfocení tohoto snímku pokračujeme s lístkem pro mě do útrob muzea, kde po bezpečnostní kontrole postupujeme na jezdící schody směr nejznámější exponát a to Mona Lisa. Stačí jít za davem do druhého patra a už stojíme před touto úctyhodnou malbou, kterou snad zná každý. Následovala návštěva většiny exponátů, a že jich bylo. Po šesti hodinách už máme dost a oči už nemají sílu vzhlédnout další umělecká díla anebo archeologické vykopávky.
Po opuštění muzejních prostor hledáme kafe, protože náš den ještě nekončí. Přímo v prostorách Louvre se nachází Starbucks a dopřává osvěžení v podobě velmi dobré kávy. Nabití novými silami pokračujeme na povrch směr ostrov s přístavem Pont de Neuf. Čeká nás totiž okružní plavba lodí po Seině, ale před tím ještě něco na zub. Přecházíme ostrov s přístavem a v nějaké náhodné ulici nalézáme tradiční francouzské jídlo, palačinky Crépes. Obsluhuje náš snědý kuchař, který je velmi zručný a dokonce nás nechává vyjít o patro výše ve své prodejničce, abychom nemuseli jíst na ulici. Posezení působí velmi starobyle a dodává naší večeři zvláštní kouzlo.
Vracíme se k přístavu a již vidíme loď, jak přistává k vodnímu baru. Nasedáme na horní palubu v přední části a vyrážíme. Nejprve kolečko okolo Notre Dame, otočka směr Eifellova věž. Po cestě jsou už všechny mosty nasvíceny a samozřejmě vrcholem plavby je již zmíněná Eifellovka, která svítí ve zlatých barvách. Odbíjí celá hodina a přichází překvapení v podobě blikání. Otočka do protisměru a jedeme zpátky do přístavu.
2. Den
I když jsme měli za sebou krátký spánek, budík je nekompromisní a dnešní plány také. Snídaně, metro a už stojíme na stanici Invalidovna v sedm hodin odkud by měla jet nadzemní dráha RER C do našeho cíle a to zámek Versailles. Nicméně dostáváme informaci, že první vlak jede až v 8 hodin. Vydali jsme se proto na další metro a pokračovali jsme autobusem až na místo určení pro dnešní den.
Vystupujeme z autobusu přímo před obrovským náměstím, na kterém nás vítá socha Ludvíka XIV. na koni. Procházíme rychlým tempem ke vstupu do zámku, protože začínají přijíždět autobusy plné turistů. Stoupáme si půl hodiny před otevřením areálu do fronty, která je asi na hodinu čekání. Obchází nás security a jakmile mu ukazujeme naše vstupenky s časovou prioritou, posílá nás do mnohem kratší fronty. A máme štěstí, protože předcházíme celou tu dlouhou řadu.
Interiér zámku je osazen obrazy na stěnách a nicméně prostory trpí prázdnotou v porovnání s tím na co jsme zvyklý od nás z republiky. Tato skutečnost je asi způsobena enormním počtem návštěvníků a rizikem poškození. Po prohlídce interiéru pokračujeme do proslulých zámeckých zahrad, kde se o víkendech konají hudební slavnosti. Tyto slavnosti znamenají, že v určitém časovém období hraje barokní hudba a fontány předvádí, co umí se svými vodními tryskami. Kačka vybírá trasu podle plánku a vydáváme se jedním křídlem zahrad dolů. Vidíme zde různé množství fontán, fontánek a dokonce i kaskádovou fontánu.
Na konec fontánových zahrad navazuje vodní kanál, kde je možné si vypůjčit bílou loďku a užívat si pohled na zámek z jiné perspektivy. My tuto možnost nevyužíváme. Jdeme směrem k místním stánkům, kde si kupujeme zmrzlinu a usedáme pod strom s výhledem právě na tyto lodě. Na chvíli i usínáme a doháníme nedostatky z noci. Po odpočinku míříme na velký a malý Trianon. Tyto dvě stavby byly vybudovány pro panovníka, když byl unaven hradní zábavou a veselím při různých příležitostech a druhá zmíněná stavba sloužila pro milenku panovníka, zajímavostí je, že první milenka se nedožila dostavění nicméně již druhá milenka tuto stavbu s oblibou využívala.
Po prohlídce těchto objektů se vracíme na druhé kolo hudebních slavností fontán a procházíme druhou část zámeckých zahrad. Nakonec usedáme u Neptunovy fontány, která je mimo časový harmonogram a stejný nápad má mnoho lidí sedících kolem nás. Hudba se po páté hodině spouští a kašna začíná předvádět, co dokáže nicméně nás mrzí, že tato přehlídka je stejná písnička za písničkou.
Opouštíme areál zahrad a míříme na autobus, dneska je nejvyšší teplota za náš pobyt a je to znát jakmile usedáme na sedadla našeho dopravního prostředku. Sledujeme harmonogram cesty a těšíme na cílovou stanici, kde se nachází metro. Usedáme do podzemního vagonu směr ubytování. Jakmile vycházíme na povrch jdeme ještě na drink do baru a pro večeři do samoobsluhy. Po těchto příjemných aktivitách jdeme spát podstatně dříve než den předešlý a rychle usínáme.
3. Den
Nastává první Neděle v měsíci, tato skutečnost znamená, že všechny státní muzea mají vstup zdarma pro všechny. Této možnosti využíváme a vydáváme se do muzea D´Orsay, které je atypické v tom, že se nachází v bývalé nádražní budově na břehu Seiny. Fronta ke vstupu vypadá na hodinu, ale security guard nás posílá do druhé fronty, která je menší a po 10 minutách se dostáváme do muzea. V porovnání s Louvre je tento muzejní prostor světlejší díky skleněné střeše nad celým hlavním prostorem. Na úvod nás zde vítá socha svobody a následují další řada obrazů a soch, což nás už nechává trochu chladnými po naší obsáhlé procházce právě po Louvru. Po dvou hodinách opouštíme tento výstavní prostor a podél Seiny se vydáváme k ikonické návštěvě, kterou nemůžeme vynechat a to Eifellova věž.
Šlapeme podél řeky, pozorujeme velký pohyb běžců na břehu a vyhlídkové lodě točící se na stejných místech, jak jsme zažili sami. U stánku si objednáváme Panini a po chvíli už sedíme na dřevěných trámech s panini v ruce. Po občerstvení vyrážíme dále podél řeky, dokud nás cesta nevede již nahoru na silnici. Kačka hlásí, že by ocenila toaletu a tak se pouštíme do hledání v mobilních aplikacích, ale vše je velmi daleko. Před námi se zjeví nějaké muzeum a říkáme si, třeba to bude zadarmo i kdyby ne, tak na ten záchod musíme. Vstupujeme do pro nás botanické zahrady, zatímco v Paříži to znamená jen vytvoření klidové zóny pro muzeum. Jdeme do muzea a máme štěstí, protože je volně přístupné. Na rychlo se jdeme také podívat na vystavené exponáty a jedná se o velmi zajímavou směsici věcí od kdekoliv s výjimkou Evropy.
Po muzeu už míříme k Eifellovce, kde máme zaplacený vstup předem a tak jsme vázaní časem pro vstup. Musíme obejít náměstíčko na druhou stranu, abychom mohli vstoupit přes bezpečnostní kontrolu po věž. Na otočném ukazateli čekáme na náš čas a už čekáme na první výtah. Rozjíždíme se v dvoupatrovém výtahu na druhého patra věže, odtud po cedulích míříme přímo na vrchol věže. Jakmile se rozjíždíme již v malém počtu jedním ze čtyř výtahů, které vedou až na vrchol, tak po pár metrech se nám otevírá pohled na ocelovou konstrukci, která drží vše po hromadě a jen si říkám, snad nás to udrží. Už výtah zastavuje a my se dostáváme na dvoupodlažní platformu. Na spodní části je grafické vyobrazení různých rozhleden ze světa a porovnání jejich výšky s Eifellovou věží. Pokračujeme po schodech vzhůru, otevírá se před námi pohled na celou Paříž a my máme možnost si ukazovat, kde všude jsme již byli a kam se chystáme poslední den. Milým doplněním celé stavby je vyhotovení voskových soch pana Edisona a Eifella na vrcholu.
Po sestupu do druhého patra výtahem již pokračujeme po schodech směrem dolů, pozorujeme jak jednotlivé výtahy stoupají vzhůru a jezdí dolů. Proti nám potkáváme pár odvážlivců stoupajících do horních pater. Jakmile jsme opustili Eifellovu věž, pokračujeme parkem až na stanici metra, odkud se vydáváme na Museum de Cluny. Toto muzeum se nachází na druhé straně Paříže, ale s metrem nic není problém. Budova muzea vypadá nenápadně přízemním provedením, ale pravý poklad se schovává ve sklepeních. Sestupujeme po schodech do bývalých římských lázní.
Večer pomalu přichází a potřeba najít něco k večeři stoupá, po opuštění muzea jsme zamířili do samoobsluhy a Starbucks pro kávu. Dnešní místo večerního pikniku padá na Lucembruské zahrady, kde se nachází senát. Usedáme na zelené ploše pod stromy a řešíme problém s tím, že by se oficiálně neměl pít alkohol na veřejnosti i když to moc nikdo neřešil, ale přeci jen našinec je něco jiného než cizinec. Víno jsme přelili do láhve od pití a bylo vyřešeno. Po vydatné večeři jsme se vydali podívat se k budově senátu, kterou aktivně hlídají vojáci a ne radno si s nimi zahrávat. Rozhodli jsme se pro cestu k Eifellovce po svých zpátky, abychom jsme zažili také noc pod ní.
Šli jsme po ulici předpokládaným správným směrem a najednou se po levé ruce před námi otevřel pohled na jediný mrakodrap v historickém centru Paříže a to Montparnasse. Vydáváme se pod něj, abychom jsme nakonec skončili po zaplacení poplatku ve výtahu, který nás veze do 58. patra budovy a po dvou patrech se nacházíme na střeše tohoto mrakodrapu při západu slunce, vytahujeme foťáky a už fotíme dnes navštívenou Eifellovku. Následuje odpočinek v sedačkách a čekání na noční focení. A stálo to za to :-)
Odtud se vydáváme metrem na ubytování, spokojení a plní zážitků čekající na poslední den.
4. Den
Poslední den v Paříží začal balením batohů, následovala snídaně a check-out z hotelu. Nástup na metro a jedeme na konečnou dneska metrem číslo 1 až na La defense. Využíváme cestovatelského tipu a sedáme si na přední část metra, protože řidič zde nesedí a metro je řízené na dálku počítačem. A vyplácí se nám využití tohoto tipu krásným pohledem na celou tuto oblast mezi předposlední a poslední stanicí, kdy se na chvíli dostáváme na povrch. Vystupujeme z metra na konečné a jdeme k modernímu vítěznému oblouku L´Arche, kde je možné vystoupat na náhorní plošinu pomocí výtahu. Bezpečnostní kontrola je dnes komplikovanější vzhledem k batohům na našich zádech, ale procházíme bez problémů. Výtah nás vyvezl pod vyhlídkovou terasu do výstavních prostor, kde je impozantní výstava fotografií z dálného východu. Stoupáme po schodech na terasu odkud vidíme mrakodrapy tyčící se do výši, ale také v dáli Eifellovu věž a další památky, které jsme navštívili v průběhu našeho pobytu.
Promenáda po této úřední oblasti nás utvrdila v tom, že v Paříži žije skutečně obrovské množství lidí, které se pohybovalo mezi jednotlivými obchody butiky a kancelářemi. Na metro jsme nasedli o stanici později než jsme vystupovali. Další stanice, na které jsme vystoupli nás ohromil Vítězný oblouk uprostřed točité křižovatky. Odtud pokračujeme do klikatých uliček pro oběd v místních potravinách. Vybíráme dle mapy zelený pruh mezi silnicemi a usedáme pod platanem s posledním posezením v Paříži. Po obědu se vydáváme směrem na již známe Porte Maillot a autobus na letiště.