#49 Cesta do Paříže
Největší cestovatelský podnik, který jsme zatím spolu podnikli a beze sporu největší vzdálenost letošního roku :-) na vlastní pěst v nejnavštěvovanějším městě světa. A jak jsme se měli a celé to zvládli, přidej se k nám v naší cestě na dalších řádcích.
1. Letiště
Naše cesta začala na hranickém nádraží směr Praha letiště, na tuto část jsme využili nejdříve vlak Regiojet na hlavní nádraží a pokračovali jsme autobusem až k přistávací runwayi.
Na letišti je mnoho možností, jak se zabavit před odletem. Nalezli jsme zde skládání puzzle, focení snímků s montáží a hlavně vyhlídkovou terasu, kde je možné pozorovat naskladňování letadel kufry i lidmi. Zde jsme zjistili, že naše nízko nákladová letecká společnost Ryanair používá autobusy namísto tubusů. Po vyžití na místních atrakcích jsme se vydali na bezpečnostní kontrolu, která má své podmínky a když je člověk dobře připraven, pak není problém projít bez velkého zdržení do tzv. bezcelní zóny.
Zde jsme vytáhli první zásoby v podobě klasických českých řízků a nastalo čekání na čas odletu. Asi hodinu před vzletem nám informační tabule oznámila gate, odkud se budeme vydávat na autobus. Další kontrola pasů a letenek, a už sedíme v autobusu směr letadlo.
2. Letadlo
Při cestě po schůdkách do letadla probíhá poslední kontrola cestovních dokladů od letušek a už jdeme úzkou chodbou mezi sedačkami. Naše sedadla byly přes uličku, ale vedle sebe a hlavně jsme seděli u křídla. Tato pozice měla velkou výhodu v tom, že náš pohled ven byl vylepšen o třepotající se křídla naklánějící se při nabírání směru. Před vzletem nás letuška informovala, jak se chovat v případě nehody letadla. A už nastal čas pro vzlet, po chvíli manévrování na vzletovou runway, motory začínají nabírat na otáčkách, sedačky se začínají povážlivě třepat a posouváme se směrem vpřed. Výškovky na křídlech mění svoji polohu a stoupáme směr 10 km nad zemí. Ležíme pomalu na sedačkách a čekáme na dosažení požadované výšky. Jakmile jsme nastoupali dostáváme pokyn, že se můžeme odpoutat a letušky chodí po palubě a nabízí možnosti občerstvení a parfémů.
Po hodině letu již zabliká povinnost připoutat se a letuška obchází palubu a kontroluje zda jsme všichni zabezpečeni. Letadlo mění směr a i úhel směrem k zemi. Sestup nám trval podobný čas jako vzlet, najednou mírný náraz, potlesk a jsme na zemi ve Francii.
3. Cesta z letiště na ubytování
Vycházíme bez kontrol z letištní budovy, která je snad třetinová v porovnání s pražským letištěm a hledáme autobusové nádraží, které je nedaleko. Zde je možnost nakoupit si lístky na cestu do centra Paříže na stanici Porte Maillot, kde končí svoji trasu všechny autobusy, které odtud jedou. Cesta z letiště trvala asi hodinu po dálnici a dvacet minut již v zástavbě města. Při našem příjezdu do centra slunce už pomalu zapadá.
Vysedáme a pokračujeme dle davu a cedulí na stanici metra. U automatu nakupujeme lístky na metro a procházíme turniketem, kde jsme měli drobný problém v tom, že jsem prošel dříve než Kačka a nedal jsem instrukce, jak se prochází. A zde jsme poprvé narazili na velikou ochotu náhodných kolemjdoucích, kteří Kačce ukazují, kde vložit lístek a už za vstupními bránami studujeme, kam se chceme vydat. Sedáme do metra jsme překvapení složením barevnosti pleti spolucestujících, kde si připadáme jako výjimka v porovnání s tím, co známe od nás z republiky.
Po půl hodině jsme na cílové stanici a vystupujeme z metra na povrch. Zapínáme navigaci a vydáváme se na ubytování. Po pěti minutách stojíme před Ibis Budget a provádíme check in za pomoci recepční, která zde je i v deset večer což nás velmi potěšilo. Dostáváme informace o číslu pokoje a pin pro vstup. S očekáváním vstupujeme na akorátně velké prostory s vlastním sociálním zařízením a čistou manželskou postelí. Uleháme pomalu okamžitě po celodenním cestování a těšíme se na další dny v Paříži.