#47 Teplice n. Bečvou a okolí
Sobota, slunce na obloze a předpověď stabilního počasí nás vylákala ven. Náš tým se rozšířil pro tento výlet o Toníka, kterého jsme dostali na slíbený víkend. A kde jsme se to vydali? Jeskyně, propast, zřícenina hradu, socha nad údolím, no bylo toho hodně, přidej se k nám a čti dále :-)
Dnes jsme vyšli přímo z centrály a domovské stanice po svých hranickým parkem směr lázně Teplice nad Bečvou, kde byl Toník prvně. Malebná cesta lemovaná topolovou alejí nás zavedla až do centra kolonády, kde se odehrává většina lázeňského ruchu.
Hned na rohu míjíme dřevěný obchůdek s různými druhy občerstvení a stoupáme serpentinou ke vstupu do Zbrašovských aragonitových jeskyní. Vstup je tvořen dřevěnou budovou osázenou informačními tabulemi týkajících se samotnými jeskyněmi, ale také třeba informacemi o Hranické propasti. U pokladny dostáváme lístky a čekáme 10 minut na začátek prohlídky jeskyní. Průvodkyně nás svolává ke schodišti vedoucímu do útrob krasu a dostáváme první poučení o sestupu a opatrnosti při prohlídce. Nad průčelím vstupních dveří nás vítá obraz horníka s nápisem zdař bůh a jen přemýšlím, kam že jsme se to vydali. Po prvních sestupových metrech se již otevírá překrásná jeskyní prostora nazvaná kazatelna, kde se nachází uprostřed prostory kámen ve tvaru řečnického stolku. Jeho výška nás zaráží, protože je asi 1,8 metru nad úrovní země, ale je tomu tak až od roku 2002, kdy proběhla rekonstrukce prostor a došlo ke snížení chodníků pro návštěvníky. Pokračujeme dalšími místnostmi až se dostáváme do Jurikova dómu, kde nad hlavami máme možnost obdivovat aragonitovou výzdobu na útvaru zvaném opona. Aragonit je speciální druh nerostu, který je možné obdivovat pouze zde a nikde jinde v České republice se nenachází. Průvodkyně nám zde na posuvném kladkostroji ukazuje přítomnost oxidu uhličitého, který požírá kyslík a to tak, že posílá nádobu s plamínkem dolů po jeskyni až do míst, kde je již vysoká koncentrace oxidu a plamínek zhasíná. Následují další jeskyní prostory a na závěr je nám představena jeskyní tma aneb, jak to vypadalo při objevení jeskyní, v tomto případě v roce 1912. Východ z jeskyní ústí u řeky Bečvy v blízkosti pramene minerální vody kyselky. Kačka s Toníkem ihned využívají možnosti se svlažit a vracíme se na kolonádu.
Po občerstvení v místním prodejním stánku, míříme na informační centrum zaměřené právě na hranickou propast. V centru je možné se podívat na krátké video prostřednictvím virtuální reality pojednávající o základních informacích k městu Hranice a následuje pasáž s propastí. Dále jsme se podívali na nástěnnou tabuli s grafickým řezem propasti a osou postupných objevů v propasti. Naši návštěvu jsme ukončili druhým již promítaným filmem o propasti, kde byly záběry z ponorů do propasti a přiblížení, toho jak se ponory chystají.
Podcházíme železnici a míříme do nedalekého lesa a začínáme stoupat k propasti. Toník jde v předu a volá na nás dozadu, kde se loudáme. Postupně zdoláváme kopec a stojíme před velkou propastí jejíž výška je přibližně 60 metrů nad zemí, ale pod zemí zatím není známo její dno, které je odhadované možná i na několik kilometrů. I přes to Hranická propast je již nyní nejhlubší propastí na světě dle dosavadních měření. Nad propastí je vybudovaný nerezový chodník s terasou, aby návštěvníci měli možnost se také podívat do propasti a nechat se jí obklopit. Je to impozantní zážitek. Jakmile jsme se vrátili na hranu propasti, tak Toník potřebuje odpočinek asi šel moc rychle do kopce a dohnala ho únava. Dopřáváme si toho komfortu, že nikde nespěcháme.
Po přestávce jdeme lesem směr zřícenina hradu Svrčov. Když přicházíme k informační tabuli ještě 100 metrů, začíná pršet. Na hrad tedy nejdeme a pokračujeme pod lesním deštníkem k vyhlídce U Svatého Jana. Zde déšť ustupuje a máme tak možnost se podívat do krajiny pod námi, kde se line železniční trať, řeka Bečva a na straně jedné Teplice a druhé Hranice. Pár fotek a jdeme dále z kopce až nakonec lesa k auto campu. Odtud již míříme k naší domovské základně.