#43 Dovolená na Jižní Moravě #3 - Bořetice, Velké Pavlovice, Němčičky
Ráno zvoní budík o půl osmé a snaží se nás vytáhnout z postele má snídani, dnes má těžkou službu, protože dozvuky včerejšího dne jsou znát. Snídaně probíhá nad prostorami sklípku, které moc dobře známe ze včerejšího večera. Po nabrání sil a rozkoukání, vyrážíme z Bořetic po cyklostezce směr Velké Pavlovice. Po cestě oceňujeme skutečnost, že jdeme po asfaltovém chodníku podél hlavní silnice a nemusíme se ohlížet, kdo kde jede autem. Na horizontu vidíme první zastavení naší cesty a to rozhlednu Slunečná ležící mezi Bořeticemi a Velkými Pavlovicemi. Lze k ní dojet i přímo autem, ale tento způsob zdá se nám poněkud nešťastný. Rozhledna má připomínat ptačí hnízdo a skutečně, kovová konstrukce zakrytá dřevěnými kůly nám dává nabýt na pocitu malých ptáčků v hnízdě pohlížející do krajiny. Výhled je odtud velmi pestrý přes vesnice až na Pálavu. Místní občerstvení je zde také velmi hezky vybudováno a po ochutnání domácích limonád se nám pomalu ani nechtělo pokračovat dále.
Z rozhledny sestupujeme na krajní část Velkých Pavlovic, procházíme okolo vinařství André a v dáli pozorujeme šlechtitelský ústav vína, kde se vytváří nové odrůdy vinné révy. O něm jsme věděli díky povídání ze včerejšího večera. Na horním kraji Pavlovic nás zaujaly barevné vinné sklípky ve stylu Gaudiho, nicméně naše cesta vede podél potoku k rybníku a necháváme Pavlovice za zády. Po cestě opět potkáváme meruňky a plníme zásoby.
Za rybníkem na nás čeká kousek silnice a už jsme zase na polní cestě a postupně stoupáme do kopce. Procházíme usedlostí, kde se chovají koně a dostáváme se opět na silnici, která však není tak rušná, projíždějí kolem nás pouze dva traktory do doby než z této cesty scházíme a jdeme vinohradem přímo do kopce. Po dosažení horizontu kopce již vidíme velmi vzdálenou rozhlednu Slunečná, kde jsme před chvílí byli a nevěříme, jak nám cesta dobře utíká.
Proplétáme se mezi vinohrady a narážím z naučné stezky na zelenou turistickou, která nás vede dále směrem na obec Němčičky. Prochazime mezi nekončícím lánem vinohradů a užíváme si klidu, protože jsme za celou dobu nepotkali po opuštění Pavlovic ani jednoho turistu. Narážíme na konec naučné stezky a pokračujeme po zelené, jakmile přicházíme k turistickému rozcestníku vinohrady, tak na máš přichází zděšení. Před námi je 8 km do obce Němčičky a nám to vůbec nepřijde pohledem, tak daleko. Krajina se najednou změnila ve vlnovitý terén a my jsme šlapali nahoru a dolů. Po zdlouhavé cestě jsme dorazili k vysílači nad vesnicí a čeká nás sestup do údolí k lyžařskému vleku, kde by měla být možnost občerstvit se po dlouhé cestě. Při sestupu jsme využili zkratky, ale jak to tak bývá dostali jsme se k plotu a museli jsme hledat náhradní cestu mezi ploty. Naštěstí nedaleko bylo značně zvláštní schodiště, poskládané z betonových tvárnic a při sestupu si člověk připadal, jak pod vlivem.
U lyžařského vleku jsme se jen smutně podívali na zarostlý kiosek, ale nalákala máš cedule koupaliště občerstvení. Plavky jsme sice sebou neměli, ale za to hlad ten byl pořádný. Překvapila nás cena jídel za 65,- a hezký zrekonstruovaný areál koupaliště. Jídlo se dalo za tu cenu a při tom hladu, hodnotím jako dobré :-) Jakmile.jsme opustili areál bazénu, čekal na nás poslední výstup tohoto dne a to na rozhlednu na Kraví hoře. Tato rozhledna se nachází přímo nad Bořeticemi a výstup je možný i přímo z nich. Technický stav rozhledny není nejlepší ale stále je možné bezpečně vystoupat až na poslední podlaží a kochat se výhledem převážně na Bořetice a vzdálenou rozhlednu Slunečná, kde jsme dnes začínali s výhledy.
Pak jen sestoupit do vesnice a spokojeně si říct, dali jsme to. Ale to dnes ještě není vše, pro mě asi jeden z nejcennějších momentů bylo rozhodnutí vyjet si k nedaleké kapli Sv. Cyrila a Metoděje zvané Hradíštěk nedaleko Bílovic. Zde chci varovat před tím, kudy se sem vydáte, je možnost dojet i autem přímo na místo bez omezení. My jsme zvolili adrenalin Google maps trasu přes vinohrady a opravdu to byl velmi silný zážitek, kdy jsme málem dojeli. Potkal nás po cestě velký kámen a auto jen nadskočilo při zvuku obrovské rány. Nezastavili jsme a dojeli až na parkoviště u kapličky. Jakmile jsem odparkoval auto, tak jsem se díval pod autem zda někde něco neteče a díky bohu vše v pořádku. Vytáhli jsme deku a lehli jsme si s piknikem hned pod kapličkou, kde se ještě fotili lidi, kteří přišli před námi. Následovalo osamění a klid jakmile poslední návštěvníci odešli, vyšli jsme na náhorní plošinu ke kapličce a udělali pár snímků.
Po pár minutách dojela maminka se synem na kole a tak jsme j vyklidili prostor. Nebyli jsme zde určitě naposledy. Poklidným večerem jsme najeli na silnici a v pořádku již dorazili na ubytování do Bořetic.
Zítra nás čeká přesun na další ubytování a počasí už má ukázat i svoji stinnou stránku, ale o tom zase příště.