#55 Budapešť
Naše cesta začala v brzkých ranních hodinách nástupem na svozový autobus, který se vydal přes další stanoviště až do Břeclavi, zde jsme překročili státní hranici. Cesta byla v pohodě až do doby, kdy jsme přijeli 30 km před Budapešť, kde probíhá rekonstrukce dálničních cest. Zpoždění příjezdu nakonec bylo něco kolem hodiny.
První stanoviště naší prohlídky města byl Gelleartův vrchol, kde jsme měli možnost podívat se na Bastilu a památník vítězství ruských osvoboditelů tyčící se do 40 metrové výše nad vším okolo. Pár rychlých snímků a vracíme se do autobusu.
Druhé stanoviště je již v centru poblíž Dunaje a to městská tržnice. Rozprostírá se ve dvou patrech, kdy c prvním patře se prodávají místní speciality pro odvoz domů a v druhém je naopak možné nakoupit suvenýry anebo nějaké dobré jídlo. Odtud nás průvodkyně vede městem až k bazilice svatého Štěpána, která je nejvýznamnější křesťanskou budovou v celém Maďarsku. Na rohu náměstí, kde se tato bazilika nachází je však ještě jedna atrakce a to růžičková zmrzlina. Nemůžeme samozřejmě odolat a už stojíme ve frontě na ni. Zmrzlinářka se zeptá na dvě příchutě, ze kterých tvaruje jednotlivé lístečky do kornoutu. I přes nevlídně vyhlížející frontu se jedná o krásný zážitek.
Z hradu jdeme po návršní plošině kolem sídla prezidenta ke korunovačními kostelu, kde byla korunována například Marie Terezie. V průčelí kostela jsou tzv. Rybářské bašty. Vstup na ně je volný a počet návštěvníků tomu odpovídá. I přes to se nám daří pár snímků pořídit. Dokonce jedna z členitých bašt je uzavřena kvůli soukromé svatbě, což mi moc hlava nebere, ale jak se říká peníze hýbou světem.
Po rybářských baštách sestupujeme dolů po schodech a přecházíme řetězový most. Na jeho druhém konci nás zastavuje jedna účastnice zájezdu s tím, že tady se máme všichni sejít. V čas setkání zjišťujeme, že máme špatnou polohu, ale daří se nam dostavit se, tam kam máme před odjezdem lodi.
Loď máme sami pro sebe. Tím pádem volíme možnost posezení nahoře a v nezasklené části lodi. Vyplouváme na klisnou Dunaj, po cestě potkáváme technickou univerzitu anebo dům moderního umění. Po otočení lodi dále vidíme krásně nasvíceny vrcholy, kde jsme dnes byli a blížíme se k největší atrakci plavby. Tou není nic jiného než parlament v celé své kráse. Až se tají dech při pohledu na něj, jak v noční atmosféře a nasvícení vypadá honosně.
Po přistání k molu chytáme autobus a jedeme na ubytování, které je ve vesnici mimo Budapešť, což je škoda, ale to hlavní jsme měli možnost vidět z lodi. Ráno nás čekala snídaně a odjezd do Tropikarium.
Fronty se zde dějí ve velkém počtu a zájem je velký. My se dostáváme po chvíli čekání dovnitř a čeká na nás velmi milé překvapení v podobě, jak suchozemského obyvatelstva ať už želvy, hadi, chameleoni apod. V další části jsou akvarijní ryby a postup se začíná zpomalovat přibývajícím počtem návštěvníků čekajících asi na největší atrakci zde a to podvodní tunel. Ve vodě nám nad hlavami plují žraloci, manty a spoustu dalších zástupců mořských ryb. Po průchodu na druhou stranu nacházíme posezení na kaskádě a pohled na monstrózní průhlednou stěnu, kde je vidět mimo ryb také podvodní tunel.
Opouštíme Tropikarium a přemisťujeme se na další městkou část a to park. Vystupujeme na náměstí hrdinů u vítězného pilíře. Dělíme se od skupiny a míříme k replice hradu z Rumunska, který nás překvapuje svojí architekturou a působí jako dvě naprosto odlišné budovy spojené hradbou.
Odtud již jdeme do nejstarší ZOO v Evropě a jde to poznat hned při vstupní bráně, která je prostě kouzelná a historická. Po vstupu přes ni jdeme první na oběd. Dáváme si tradiční langoš, který nám dává hodně zabrat, protože na rozdíl od našich se liší tím, že je z kynutého těsta a jeden by stačil pro dva, příště budeme chytřejší. Po jídle jdeme do Americké části, kde jsou překrásné skleníky s ochozy a krásnými ptáčky, dále jdeme do motýlího domu. Následují lední medvědi, hroši, sloni, lvi, primáti no prostě našli jsme zde vše, co jsme čekali. Nejvíce nás uchvátilo celkové provedení všech výběhů jejich rozloha a i architektura, která přesně odpovídala regionu, kde jsme se zrovna nacházeli.
Po ZOO nám jen zbývalo chytit autobus na náměstí, kde jsme začínali naši návštěvu této části a loučíme se s Budapeští pohledem na rozsvícený Budinský hrad.
A nakonec pár slov o cestování s cestovní kanceláří v porovnání s cestováním na vlastní pěst. Hlavním faktorem, proč jsme se rozhodli pro tuto variantu byla cenová dostupnost zájezdu, kdy nás cest a s ubytováním a průvodcem v podstatě přišla na tu samou částku, co by nás stála pouze jízdenka a půl vlakem. Průvodkyně se snažila obzvláště v první den o to, abychom jsme vše stihli a vzhledem ke zpoždění jsme zažili čirý maratón po naplánované trase, ale viděli jsme všechno, co jsme měli. Den druhý pak již byl více o svobodné volbě v úseku 4 odpoledních hodin, což jsem velmi ocenili a opravdu si je užili.
Největším úskalím cestování s cestovní kanceláří je čas, protože pořád jsme byli podvědomě tlačeni být všude včas. Tato skutečnost nám naprosto sebrala místní atmosféru města, protože jsme jen šlapali a otáčeli hlavy doprava a doleva. Buď jsme jeli autobusem anebo šli pěšky a nebyla příležitost si vyzkoušet MHD a pohledy místních obyvatel pro ně na všední okolí.
Na stranu druhou jsme dostali informace o podstatné části Budapešti přímo od průvodkyně bez nutnosti něco si chystat a studovat. Ubytování jsme měli zajištěno taky bez starostí a plánování nějaké trasy šlo v podstatě také mimo nás.
Suma sumárum obojí varianty cestování mají svoje, osobně mi přijde lepší cestovat na vlastní triko, protože si člověk kromě poznání památek přináší taky tu místní atmosféru místních obyvatel a dostane se do míst, kde se potkává s místními anebo jen tak sedí a pozoruje ten jiný svět kolem sebe. Avšak v tomto případě byla cena směrodatná, popravdě nebýt této nabídky cestovní kanceláře, tak bychom seděli doma a to by byla přeci jen daleko větší škoda.