#56 Vrchy a vršky v okolí Bystřičky
Po prožitém státním svátku jsme se nalodili na náš koráb a vyrazili jsme ještě na dva dny na Vsetínsko konkrétně k přehradě Bystřička. Podzim se začal projevovat plnými doušky a nám nezbývalo než zatnout zuby a vyrazit na dva plánované výlety :-)
1. Den
První výlet začínáme pod přehradou Bystřička na velkém odstavném parkovišti, kde jsme ve všední den sami parkovali sami. Vyrážíme podél kaskády bystřičské přehrady na její začátek. Narážíme na modrou turistickou značku, která je souběžná s naučnou stezkou Klenov. Stoupáme prudce do kopce nejdříve zahrádkářskou kolonií a následně serpentiny v lese k prvnímu skalnímu komplexu Havranka. Skalní masiv se tyčí v bukovém lese a díky opadanému listí vypadají impozantně. Dále pokračujeme již mírnějším stoupáním pod hrad Klenov.
Vydáváme se od informační cedule po neznačené cestě vzhůru avšak volíme velmi náročnou cestu přímo do kopce, kde asi ještě nikdy nikdo nešel. Po dvou třetinách stoupání se před námi tyčí skalní stěny a propadám bezmoci, kam se máme vydat, abychom nalezli cestu na vrchol. Jdu vpravo a vidím, že tudy to asi nepůjde a obávám se, že budeme muset dolů avšak Kačka zachovává chladnou hlavu a vydává se vlevo směrem vzhůru bez větších obtíží po skalní římse. Jdu za ní a už jsme na náhorní plošině bývalého hradu Klenov. Na vrcholu se nachází dva rozštěpené skalní útvary a kolem nic spoustu malých skalek. Odpočíváme a užíváme si výhledu do okolí. Pak sestupujeme již po mnohem snesitelnější už se dá říct cestičce dolů do údolí zpátky k informační tabuli a na turistickou značku.
Pokračujeme na protější kopec a odbočujeme na Svantovítovu skálu. Po několika metrech se již před námi tyčí krasný sklaní hřeben a les začíná ustupovat v holinu. Otevírá se nám další překrásný pohled na široké údolí a přivádí náš v údiv, že nikde nevidíme žádné velké město, komín, vysílač prostě jen čistou přírodu osázenou pár chatami a lesy. Šplháme na skalní hřeben a vydáváme se po další neznačené cestě po hřebeni na kopec Štípa. Po cestě se pořád otáčím a dívám se do kraje a nemohu uvěřit svým očím, prostě nádhera. Ze Štípy klesáme na turistický rozcestník Pod Vršky, který přesně odpovídá tomu, odkud zrovna přicházíme.
Dále jdeme po zpevněné cestě k samotě U Zajíců, kde jsme si odskočili pro jeden poklad, který jsme si vyluštili na kopci Štípa. Dále se vydáváme po úvozové cestě hranicí lesa až ke kamenolomu. Za ním již nacházíme zahrádkářskou kolonii, kde naše cest začala. Sestupujeme dolů podél přehrady na parkoviště k autu. Kačka přezouvá boty a pod koly se nám začínají počítat další kilometry na tachometru, jedeme směr Vsetín. Zde volíme relax v podobě městských lázní, které jsou sice malé, ale za velmi příjemnou cenu a po výletu se hodí trocha regenerace. Odtud putujeme na náměstí, které je vskutku za rohem do našeho oblíbeného a osvědčeného podniku U Tří slunečnic, vřele doporučujeme, nikdy jsme nebyli zklamáni. Posledním zastavením před odjezdem na ubytování je Kaufland, nákup zásob a setkání se známými, které jsme neviděli několik let. Zážitky, poznatky a radost ze shledání končíme kolem osmé večerní hodiny. Jedeme na smluvené ubytování ve vesnici Růžďka u našeho oddávajícího faráře na faře, tímto moc děkujeme za možnost zde složit hlavy na noc.
2. Den
Po půl deváté opouštíme Růžďku a jedeme do nedaleké vesnice Brňov. Cesta nám nezabrala ani deset minut a vysedáme na parkovišti opět na modré turistické značce. Cesta zprvu vypadá velmi pohodlně, i vzhledem k tomu, že je zda souběžně cyklostezka, věříme v lepší kvalitu než včerejší den. Jdeme podél železnice a těšíme se na další výlet, ale po deseti minutách cesty jsme narazili na dřevorubce zpracující dřevo, které stahovali z lesa a cesta odpovídá této zkušenosti. Procházíme podjezdem pod železnicí po úzkém kousku suché země okolo velké kaluže a začínáme stoupat.
Stoupání je táhlé a vzhledem ke svozu dřeva z lesa se pohybujeme po velmi rozryté lesní cestě. Avšak po kilometru se cesta zlepšuje do klasické lesní cesty. Přicházíme na rozdvojení a dle mapy jsou zde dvě možnosti, jak pokračovat. Buď po turistické prudší cestou, ale kratší anebo mírněji po cyklostezce. Kačka nechává volbu na mne a volím cyklostezku, jenže vítězí můj orientační nesmysl a po chvíli zdánlivá cesta končí v lese a nemá pokračování. Musíme tedy přímo do kopce stoupat po neupraveném povrchu mezi větvemi a Kačka tady bojuje snad proti všemu, ale je bojovnice a zdoláváme společně i tento kus cesty zpátky na modrou turistickou značku, která zatím změnila svůj charakter a z lesní cesty se změnila na asfaltovou zpevněnou cestu. Pokračujeme dále lesem, po další půl hodině stoupání se dostáváme na náhorní plošinu plnou luk a krásných výhledů do krajiny. Pokračujeme po hřebeni až k větrnému mlýnu, který byl postaven jako replika před třemi roky u krásného dobového domu. Jedinou škodou je, že je za plotem a není možné se k němu podívat blíže.
Od mlýnu jdeme na Skypalovu skálu, využíváme ještě jednoho mezi zastavení, na které přicházíme po zpevněné cestě a zkoušíme vyšlapaný chodníček v lese od něj, zda se nedostaneme někde blíže ke skále, abychom nemuseli klesat a následně stoupat k ní. Máme dobrý čich výjimečně a dostáváme se až k vrcholu skalního masivu bez potřeby někde stoupat. Po shlédnutí tohoto úctyhodného skalního komplexu sestupujeme na polní cestu, odkud jsme měli původně v plánu přijít.
Jsme velmi vděční za nápad jít lesní cestičkou, protože sestup je velmi krkolomný mezi ostružiním, haluzemi, malými smrčky a ani si nechceme představit, jak by jsme tudy šli vzhůru. Jakmile dosáhneme lesní cesty vedoucí zpátky k větrnému mlýnu slyšíme ťukání do stromu a dokonce vidíme strakapouda, jak opečovává smrk na kraji lesa.
Za větrným mlýnem se vydáváme po turistické značce na skálu Medůvka, kde nalézáme i možnost posezení a zrovna je poledne, tak si dáváme přinesené zásoby. Odtud na nás čeká sestup po lesní neznačené cestě do údolí. Zprvu se jde velmi dobře a pokračujeme velmi svižně, po sestupu dvou třetin však narážíme na bahno na lesní cestě, která nás vedla a musíme pokračovat lesem nad ní. V jednom místě nakonec jsme nuceni přejít přes lesní cestu na druhou stranu. K tomuto účelu někdo dal přes cestu velmi vratkou fošnu, avšak s menšími obtížemi přecházíme suchou nohou na druhou stranu k potoku. Dle mapy zjišťujeme, že by zde měla cesta vést přes potok jenže s nějakým mostem se zde nepočítá. Našli jsme vhodné místo pro přebrodění a po jeho zdolání s úlevou jdeme po lesní cestě do údolí, ale naše úleva je brzy ta tam, protože je před námi další brod. Nakonec jsme již zkušení v brodění, protože nás potkala další řada brodů než jsme uviděli civilizaci v podobě výběhu pro ovce a první lidské obydlí. Nakonec je zde domácí ukazatel, který nám oznamuje, že jsme právě prošli přes 6 brodů.
Odtud po asfaltové cestě sestupujeme mezi chatkami a domy dolů. Z jednoho domu na nás dokonce vyběhl pejsek ochraňující svůj pozemek až na silnici, ale jeho strach byl větší než ten nás, takže k incidentu nedošlo, za odvahu si vysloužil místo v galerii a doporučuji se na něj podívat :-)
Po dvaceti minutkách jsme již u auta a jedeme k domovu.