#39 Hostýnské vrchy
Sobotní nevlídné počasí nám dopřálo studený vítr po teplých dnech a mohli jsme se vydat na výlet beze strachu z horka. Kam jsme se to vydali? Na známé poutní místo Hostýn a kam z něj, pokračuj s námi v našem putování po hostýnských vrších.
Z Hranic jsme vyjeli tak akorát na příjezd autobusu, který nás měl vyvést na vrchol Hostýn, nicméně po cestě nás překvapili dopravní komplikace a měli jsme velké štěstí, že jsme přesně na minutu stáli na zastávce autobusu u místního hřbitova. Jedna jízdenka vyšla na 20,- a autobus se rozjel. Za námi si sedli dva důchodci, kteří se radovali ze slevy vzhledem k jejich pokročilému věku. Při cestě nahoru jsme taky potkali poutní průvod, který se skládal z přibližně 60 lidí.
Jakmile jsme dosáhli náhorního parkoviště, vyšli jsme směrem stánky linoucí se až k vlastní bazilice Nanebevzetí Panny Marie. Koupili jsme si nějaké zásoby v podobě psacích potřeb a oplatků pro rodinu. Vydali jsme se směrem na rozhlednu, která je v polovině křížové cesty a její návštěvu jsme si užili, protože jsme mohli vidět například nám velmi dobře známý Kelčský Javorník apod.
Při cestě zpátky k bazilice jsem si ještě koupil párek v rohlíku a zavzpomínal na své dětská léta a s označkovaným tričkem od plnotučné hořčice jsme se vydali po žluté na Pod valy, zde jsme nalezli další krásný pohled do krajiny a početné zastoupení cyklistů, kteří jeli do protisměru naší chůze směr Hostýn.
Dále jsme šli na kopec Skalný po modré turistické značce, kde kdysi stával hrad a jeho pozůstatky již nejsou patrné ani v krajině, pouze na informační tabuli. V této lokalitě doporučuji vydat se směrem k velkým skalním útvarům, kde člověk může najít klid třeba na svačinu a netlačit se na lavičce u rozcestníku.
Následovali jsme naučnou turistickou trasu, která nás dovedla na kouzelnou planinu Klapinov, kde se kdysi pásli krávy, soudě dle pozůstalých napájecích zařízení. Na odpočívadle jsme vytáhli jedno balení oplatků a pustili jsme se do posilnění před stoupáním na zříceninu hradu Obřany.
Výstup na tento bod byl z celého výletu, co se týkalo náročnosti, tím nejobtížnějším, ale stálo to za to. Po příkrém stoupání v lese jsme dosáhli vrcholu kopce, kde jsme nalezly původní základy hradu. Už když jsme začali stoupat, tak počasí nám dávalo najevo, že bychom měli pospíšit, pokud nechceme zmoknout. Hromy duněly okolo nás a my jen přemýšleli nad tím, že nemáme ani jednu pláštěnku.
Po sestupu z hradu zpátky na naši trasu, jsme došli ke kouzelné studánce Táborského a Ondruškův, která je přímo na červené turistické značce. Poskytuje svým návštěvníkům pramenitou výbornou vodu, která nabídne osvěžení a silný proud možnost doplnit zásoby vody pro další cestu. Odtud jsem zvolil špatný směr a museli jsme se vracet zpátky ke studánce, odkud jsme pokračovali dále do údolí po na dvakrát upravené lesní silnici. Z důvodu, že se zde děla těžba dřeva a lesníci si nedělali moc halvu s nějakým úklidem pro turisty.
Asi v polovině klesání již na nás udeřil déšť, naštěstí se nejednalo o nějaký přívalový slejvák, kdy by z nás kapalo jak z vodníků a sestupu nijak nebránil. Stále jsme klesali podél potoka až jsme došli do vesnice Chvalčov. A zde nastala další velmi náročná etapa a to cca 4 km po asfaltu. Tato etapa byla asi nejbolestivější za celý výlet, ale taky jsme ji překonali.
Posledních pár metrů jsme si zkrátili přes hřbitov a byli jsme u auta, mokří a špinavý, ale spokojení z dnešního výletu.